Historické okénko

Jak došlo k tomu, že si člověk začal pěstovat plodiny?

Cesta z pole až na talíř

Před dávnými lety byl člověk závislý na tom, co v přírodě našel nebo co ulovil. Sbíral tedy rostliny a různé plody a lovil zvířata. Aby se nemusel spoléhat na to, co v přírodě najde, začal přibližně před 10 000 lety sám zkoušet vypěstovat rostliny. Později si ochočil i zvířata, ze kterých měl maso, sádlo, mléko, kožešinu apod. Člověk tedy musel pečovat nejen o sebe, ale i o svá zvířata, kterým musel zajistit krmení. Zvířata mu za to pomáhala například tahat těžké nástroje třeba na přípravu půdy.

S pěstováním plodit to totiž není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Potřebujeme toho hodně znát a mít nástroje, které se k práci na poli používají.

Než můžeme naše pole osít semínky, musíme ho dobře připravit. A právě příprava půdy před setím byla a je nejnáročnější zemědělskou prací, na keré je závislá celá úroda. 

Všechny nástroje, které jsou zapotřebí, můžete vidět v našem muzeu. 

Nejprve je potřeba půdu nakypřit a provzdušnit. Od 10. století se k tomuto účelu používal "hák". Na zahradě, kde záhonek není tak velký, používáme motyku nebo rýč.

 

Hák je historický předchůdce pluhu. Půdu ale na rozdíl od pluhu jen kypří, nepřeklápí ji. Hák tahali sami lidé nebo zvířata, nejčastěji hovězí dobytek. Od 2. poloviny 19. století se současně s rozšiřováním ruchadla (pluhu) háky začaly používat jen k okopávání brambor a podobných rostlin (tzv. okopanin).

Jak došlo k tomu, že si člověk začal pěstovat plodiny?

 

Ruchadlo (dnešní pluh) vynalezli v letech 1824 - 1827 bratranci Veverkovi a při jeho konstruování vychýzeli právě z radlice háku. Radlici vytvarovali do prohnuté podoby s protaženým spodním rohem a stočené vpravo, takže oranou půdu současně krájela, drolila i obracela. Tím se živiny ze spodní vrstvy půdy zpřístupnily pěstovaným rostlinám na povrchu. Díky své konstrukci nebylo tak těžké ruchadlo utáhnout. Bratranci Veverkovi tak svým vynálezem ulehčili i zvířatům, která práci tahala.

Jak došlo k tomu, že si člověk začal pěstovat plodiny?     

Při pěstování kořenové zeleniny (mrkev, petržel apod.) nebo brambor se často pouřžívaly ještě tzv. harky, které mají více drobnějších radliček, takže dokázou jemněji zpracovat půdu na poli. 

Po orbě vzniklo na poli množství nerovností a hrud, které bylo potřeba ještě rozdrobit, aby semínka mohla dobře vyklíčit. Bylo tedy nutné pole ještě uvláčet bránami. Na malém záhonku stačí použít obyčejné hrábě. 

Pokud po uvláčení pole ještě zbyly hroudy, používaly se válce, aby se povrch pole zároveň utužil a neodpořovalo se z něj tolik vody. Válce se někdy také používly po zasetí, aby se semínka lépe udržela v půdě. 

 

Kdo tahal pluhy, bráhy, válce?

Nejdříve jako tažná síla při polních pracích sloužili samotní lidé, postupně je vystřídal skot (krávy a voli) a koně, kteří byli od 19. století nahrazováni motory.

Jako postroj pro hovězí dobytek se až do středověku na našem území používalo tzv. jho neboli jařmo, které se připevňovalo z rohy nebo za šíji. Koně se v takovém postroji škrtili. Pro ně byl v 10. století vynalezen chomout, který se používá dodnes. Chomout je  pro koně nejen pohodlnější, ale díky své konstrukci  jejich tažnou sílu zdvojnásobil.

Jak došlo k tomu, že si člověk začal pěstovat plodiny?

 

 

Proč tedy půdu na poli takto připravujeme?

1. zbavíme ji plevelů,

2. díky nakypření do ní dostaneme vzduch a vodu,

takže můžeme zasít, protože semínka teď mají velkou šanci vyklíčit.

A jaká semínka? Tak to se dozvíte na další stránce.