Zemědělské plodiny
Nejčastěji pěstovanou polní plodinou nejen na našem políčku, ale i v naší republice je:
Obilí
Pěstuje se buď jako - ozim - tzn. obilí se seje na podzim, na jaře vyroste a v létě se sklidí.
- nebo jako jařina – tzn., že se zaseje na jaře a sklízí se ten samý rok na konci léta.
Dříve se i celé pole selo ručně – obilí se rukou rozhazovalo z „rozsívky“, ošatky nebo třeba i ze zástěry či ubrusu. Ve 20. století se začaly používat secí stroje tažené koňmi.
Sklízelo se pomocí srpů, později obilných kos s tzv. obloukem, vázalo se do snopů, stavělo do panáků neboli mandýlků a po uschnutí se na vozech sváželo do statků.
Aby bylo možné zrna dále zpracovat, bylo nutné je z klasů vymlátit. K tomu se používaly nejprve ruční nástroje cepy a později mlátičky poháněné motorem. Výmlat cepem si u nás v muzeu můžete vyzkoušet a mlátičky si prohlédnout, případně rozhýbat jednu z nich pomocí žentouru (předchůdce motoru).
Obilí se používalo jako krmivo i jako potravina, využívaly se i plevy, které zbyly po mlácení. Přidávaly se do krmení dobytku v podobě tzv. nálevů a sláma se používala jako podestýlka. Žitná sláma se používala dokonce i jako krmivo v „řezankách“. To se na „řezačku“ dala sláma a něco šťavnatého např. kopřivy, vojtěška, jetel, tento materiál se nařezal na cca 5 cm a krmil se s ním dobytek.
Brambory
Víte, že je přivezl Kryštof Kolumbus? Nejdříve se dokonce pěstovaly jen jako okrasná rostlina. Brambory obsahují hodně vitamínů a v minulosti vlastně zamezily šíření dětské choroby tzv. křivice, při které dětem špatně rostly kosti.
Brambory se sázejí na jaře, až když se půda trochu vyhřeje. K tomu se váže lidová moudrost: „Na svatého Marka (25. 4.), vsaď bramboru do jamka“. Půda se nejprve pomocí „znamenáku“ rozhrnula do mělkých brázd, do jamek (asi 30 cm od sebe) se zasadily brambory a pak se záhonovým pluhem nahrnuly hrůbky. Na počátku 20. století byl sestrojen sazeč brambor, který uměl všechny tyto tři kroky udělat sám.
Během pěstování se brambory musely plečkovat a hrůbky přihrnovat, protože brambory, které byly na vzduchu, zelenaly. K tomu účelu se používaly plečky na brambory.
Brambory se sklízejí začátkem podzimu až po zaschnutí natě. Dříve se brambory vykopávaly ručně motykou, později pomocí vyorávače brambor („čerta“) taženého traktorem.
Mák
Mák se používá jako léčivo i jako potravina, obsahuje hodně vápníku a další důležité prvky.
Vysévá se podle počasí, nejlépe do konce dubna do řádku. Řádky mají být od sebe vzdálené cca 30 cm, po vzejití se rostlinky jednotí tak, aby mezi nimi zůstala mezera 15 cm. V expozici můžete vidět secí strojek na mák, díky kterému se semínka sejí na přesné místo, takže šetří semínka, ale i čas, který bychom museli věnovat jednocení.
Mák se sklízí v polovině září, kdy jsou makovice suché a mák z nich lze dobře vysypat. Ze záhonu velikosti 10 m2 může být až 2,5 kg máku.
Len
Další důležitou plodinou býval len. Využíval se na výrobu plátna. Každá hospodyňka si dřív uměla ze lnu upříst na kolovrátku nitě a pak i utkat lněné plátno. Lněná semínka se používala jako léčivo, krmivo pro zvířata, i jako potravina pro lidi.
Vysévá se brzy na jaře, nejpozději do konce dubna. Ke svému růstu potřebuje hodně zalévat a musí se plít. Sklízí se vytrháváním po hrstech i s kořínky a po uschnutí se váže do otýpek. Pak se z něj dá vyrábět plátno.
Zelí
Zelí obsahuje hodně vitamínů, a díky tomu, že se dá naložené a kysané uchovat přes celou zimu, bylo pro naše prababičky důležitým zdrojem vitamínů.
Sazeničky zelí se na pole sází po „ledových mužích“ (Pankrác, Servác, Bonifác 12. – 14. května). Sazeničky je potřeba si předem předpěstovat ze semínek, která se sází 40 x 50 cm od sebe. Aby vyrostla pěkná hlávka zelí, je třeba ji na poli či záhonku hodně, ale hodně zalévat.
Mrkev
Mrkev zná úplně každý. I v minulosti byla velice oblíbená hlavně pro svou sladkou chuť, a proto se v dobách, kdy nebylo moc cukru, používala i do buchet.
Mrkev se dá vysévat od dubna do června. Seje se do řádků vzdálených asi 25 cm od sebe a po vzejití musíme mrkev jednotit aspoň po 5 cm, aby měla dost prostoru pro svůj růst.
Řepa
Řepa se pěstovala hlavně jako krmivo pro zvířata, které vydrželo po celou zimu.
Vysévá se v dubnu. Semínka má v klubíčkách po třech a po vzejití se stejně jako mrkev musí jednotit, aby ji bulvy mohly pořádně narůst. Ke svému růstu potřebuje hodně vody a živin, ale i vzduchu, proto se musí okopávat motykou nebo plečkovat.
Cibule
O cibuli už naši předkové říkali, že je základ zdraví! Je výborná proti kašli a obsahuje spoustu vitamínů.
Pěstuje se většinou z cibule sazečky, což jsou malinké cibulky, které se opatrně vtlačí do připraveného řádku asi tak 10 cm od sebe. Řádky jsou od sebe vzdálené přibližně 25 cm. Cibule se sází během měsíce dubna. Sklízí se počátkem podzimu, když začne poléhat nať. Potom se cibule váže do copánků a zavěšuje se na suché a chladné místo, kde vydrží klidně celou zimu.
Hrách
Velice oblíbená zelenina je hrách. Vysévá kdykoliv od března až do srpna, řádky mají být od sebe aspoň 15 cm, mezi rostlinami mezery aspoň 5 cm. Hrách je popínavá rostlina, která se svými úponky chytá opory, proto k hrachu stavíme konstrukce, aby neležel na zemi. Těžko by se pak sklízel. Hrách se může jíst čerstvý anebo se nechává dozrát a ukládá se do spíže pro využití v zimě.
Ředkvička
Ředkvičky se mohou vysévat od konce února do dubna a ještě pak v srpnu. Sklízí se za 30 – 40 dní od zasetí.
Kedlubna
Kedlubny je potřeba předpěstovat, ale sadbu (malé rostlinky) je možné sázet během celého léta.
